Proč byste u soukromého dětského hřiště měli trvat na přísných veřejných normách (i když nemusíte)

Máte pocit, že když stavíte prolézačku na vlastní oplocené zahradě, máte nad bezpečností svých dětí absolutní kontrolu?

Fyzika a dětská nepozornost ale neznají hranice pozemku. Ulevit si z normy na privátním hřišti je chybou.

Když chybí jeden "zbytečný" hranol

Představte si, že stavíte herní prvek. U veřejných realizací pro obce či školy musíte striktně dodržet závaznou normu ČSN EN 1176, o které jsme více psali tady. Ta řeší každý detail.

U soukromých hřišť ale tyto přísné evropské normy dodržovat potřeba není. Mnoho kutilů i některých výrobců toho logicky využívá k úspoře materiálu i času.

Nikol Koten Heroldová, spolumajitelka,, která se návrhům hřišť dlouhodobě věnuje, k tomu uvádí konkrétní zkušenost z praxe:

„U jednoho vlastního hřiště jsme si v rámci návrhu ověřovali, jak se projeví absence vstupního hranolu, který norma u privátních realizací nevyžaduje. Ukázalo se, že právě tento detail má zásadní vliv na bezpečnost, jeden z mých sourozenců při hře z konstrukce vypadl,“ popisuje.

Výsledek? Hranol jsme okamžitě přidali. I přesto, že privátní hřiště této normě nepodléhají, zkušení profesionálové je podle ní stejně navrhují, protože se tím prokazatelně předejde spoustě zbytečných úrazů.

Bezpečnostní zóny a prostor dopadu dítěte

Druhým nejčastějším prohřeškem na soukromých zahradách je naprosté nerespektování takzvaných bezpečnostních zón (neboli volných prostorů). 

Co přesně do bezpečnostní zóny nepatří, má své jasné pravidlo a není to o pocitu. Pokud chcete jít do detailu, rozebrali jsme to přehledně v samostatném článku, kde najdete konkrétní příklady i typické chyby z praxe

Zatímco na veřejném hřišti vám revize nedovolí postavit lavičku do volného prostoru herního prvku, na zahradě to rodiče dělají běžně. 

"Kromě volného prostoru se navíc u privátních hřišť často ignoruje to, i co je pod ním. Zatímco u veřejných hřišť řeší normy ČSN EN 1177 takzvané dopadové plochy tlumící náraz podle kritické výšky pádu, doma rodiče běžně postaví vysokou věž na udusanou hlínu, která pád nijak nezmírní. Rozdíl mezi pádem na udusanou hlínu a certifikovanou dopadovou plochu přitom v praxi znamená rozdíl mezi odřeným kolenem a vážným úrazem, “ více vysvětluje Radek Herold, majitel naší společnosti, který je zároveň inspektorem dětských hřišť. Tématu dopadových ploch jsme se věnovali i samostatně

Dodržování veřejných standardů má ještě jeden často přehlížený benefit. Veřejná hřiště podléhají přísným evropským nařízením (tzv. REACH), které zakazují používání toxických a karcinogenních látek (PAU) v gumových a plastových dílech, jež přicházejí do styku s dětskou kůží. U nejlevnějších zahradních sestav na trhu bez certifikace tuto jistotu bohužel nemáte.

Inspirativní německý přístup k bezpečnosti a hranicím hry

Moderní evropský trend, silně rezonující například v Německu, ukazuje rostoucí oblibu takzvaných "Adventure Playgrounds" (dobrodružných hřišť). Tyto prostory záměrně postrádají klasickou strukturu a pracují s volnými přírodními materiály, jako je dřevo, kameny a lana. 

Je tu ale jeden obrovský rozdíl: I ta nejodvážnější dobrodružná hřiště v Německu totiž podléhají přísným technickým certifikacím (např. od TÜV), které hlídají pevnost spojů a kvalitu materiálů. Konstrukce je tam bezchybná – riziko je vložené pouze do samotné hry, aby se děti naučily odhadovat své síly. V Německu jde o řízené a promyšlené riziko v prostorách, které podněcují dětskou představivost. 

Když tedy příště budete vybírat herní sestavu pro vaši rodinu, ptejte se sami sebe: Chcete hřiště, které jen tak tak splňuje benevolentní "zahradní" pravidla, nebo to, které by bez mrknutí oka prošlo nejpřísnější veřejnou revizí?