Napoleon Bonaparte

Nebyl tak malý, jak se povídá. Napoleon proslul jako vojevůdce i vyhnanec

Byl jsem jeden z nejslavnějších vojevůdců historie a zařadil se mezi nejznámější osobnosti dějin. Z prostého vojáka jsem to dotáhl až na císaře. Rychlý vzestup však vystřídal rychlý pád. Jednou mě vyhnali a já se vrátil zpátky k moci. Podruhé už jsem sílu na odpor nenašel.

Na úvod chci konečně objasnit jeden mýtus. Vůbec jsem nebyl vzrůstem tak malý, jak se traduje. Na svou dobu jsem byl průměrně vysoký. Mýtus o mém malém vzrůstu rozšířila britská propaganda, aby mě zdiskreditovala. A mezi lidmi přežil až do dnešních dní.

Ale zpátky na začátek. Narodil jsem se v roce 1769. Moje rodina nebyla ani extra bohatá, ani extra vlivná. Všechno jsem si vydobyl sám. Vstoupil jsem do armády, kde se brzy projevil můj strategický talent.

Sbíral jsem jedno cenné vítězství za druhým a stoupal jsem po vojenském žebříčku. Využil jsem toho, že po francouzské revoluci nastal v zemi politický chaos. Podařilo se mi dostat k moci a stát se prvním konzulem. Své soky jsem brzy odstranil z cesty, což otevřelo cestu k tomu, abych se nakonec stal císařem.

Dvakrát ve vyhnanství

Za mé vlády ovládala Francie většinu Evropy. Od dnešního Španělska po část Balkánu. Zuby jsem si vylámal až při tažení do Ruska, kde moje armáda tvrdě narazila na rozmary chladného počasí.

Mé monumentální plány na ovládnutí světa už nikdo nechtěl plnit. Poslali mě do vyhnanství na ostrov Elba nedaleko italských břehů. Tím ale můj příběh neskončil. Z ostrova se mi podařilo uprchnout.

Tehdy se ukázalo, jak obrovskou mocí jsem disponoval. Nikdo se mi totiž nepostavil a prakticky bez odporu jsem se znovu dostal na císařský trůn. Jako kdyby se nic nestalo.

Vzkříšené císařství ale přežilo jen asi 100 dní. Utrpěl jsem totiž klíčovou porážku v bitvě u Waterloo proti evropské koalici. Tentokrát už se moji odpůrci poučili, poslali mě na odlehlý ostrov Svatá Helena uprostřed Atlantiku. Tam jsem v roce 1821 zemřel.

Jestli se o mě chcete dozvědět víc, můžete si pustit můj song.