Karel Jaromír Erben

Napsal Kytici a přispěl k národnímu obrození. Přečtěte si příběh Karla Jaromíra Erbena

Polednice, Záhořovo lože, Vodník nebo Svatební košile. Určitě jste už slyšeli o těchto baladách z mého nejslavnějšího díla Kytice. Ale pozor. Nikdy jsem nebyl pouze spisovatel. Bodoval jsem také na poli práva a historie. A především jsem byl jednou z ústředních postav národního obrození.

Už to vypadalo, že čeština zanikne. Že německý jazyk pohltí českou identitu. Jenže víte, jaká by to byla škoda? Tak jsme si společně s dalšími současníky řekli, že tomu zabráníme. Také já, Karel Jaromír Erben, jsem patřil mezi osobnosti, které v lidech probouzely národní hrdost – což ve finále vedlo až ke vzniku Československé republiky.

Ale to trochu předbíhám. Vraťme se na začátek. Narodil jsem se v roce 1811. Rodiče ze mě chtěli učitele, jenže já jsem cítil, že budu platnější v jiném oboru. Navíc jsem trpěl vadou řeči, což mě trochu limitovalo. 

Nakonec jsem si zvolil cestu práva, která jsem studoval v Praze. Brzy jsem objevil i svou vášeň pro historii a přírodní vědy. A také svůj literární talent, bavilo mě psát básně.

Polednicí to neskončilo

Jestli si ale myslíte, že jsem po studiích nastoupil do advokátní kanceláře a celý život v ní zůstal, tak to se pletete. Během kariéry jsem totiž vyzkoušel celou řadu zaměstnání. Pracoval jsem jako právní praktikant, úředník, archivář i politik. Mimoto jsem také pečoval o vývoj českého jazyka.

Ve své autorské tvorbě jsem se také věnoval sbírání původních českých pohádek a dalších příběhů. Toho jsem využil i při vydání své legendární knihy Kytice, ve které najdete 13 básní. 

Právě díla jako Kytice pomohla Čechům si uvědomit, že mají svůj vlastní košatý jazyk, který nesmí upadnout v zapomnění. Přestože hlavním úředním jazykem Rakouska-Uherska byla němčina. Zrodu samostatného československého státu jsem se ale nedožil, zemřel jsem roku 1870.

Jestli se o mě chcete dozvědět víc, můžete si pustit můj song.