Bezpečnostní normy pro dětská hřiště: co znamenají v praxi
Bezpečnostní normy jsou základním kamenem každého veřejného dětského hřiště. Nejde jen o „papír“, ale o soubor pravidel, která určují, jestli bude hřiště skutečně bezpečné pro děti a zároveň schválené pro provoz.
Pokud se normy podcení, může to znamenat problém nejen při revizi, ale i při samotném používání hřiště.
Co bezpečnostní normy řeší
Normy přesně definují, jak má hřiště vypadat a fungovat.
V praxi určují například:
-
bezpečné vzdálenosti mezi jednotlivými prvky
-
maximální výšky pádu
-
požadavky na dopadové plochy
-
vhodnost použitých materiálů
-
konstrukční řešení herních prvků
Jinými slovy – řeší každý detail, který má vliv na bezpečnost dítěte.
Které normy musí být splněné
Jednotlivé normy, které musí být při realizace hřiště dodržené, jsou:
-
ČSN EN 1176
-
ČSN EN 1177
-
ČSN EN 16630
ČSN EN 1176
První norma řeší herní prvky jako takové. Tedy aby byly vyrobené ze správného materiálu a aby splňovaly vše s ohledem na bezpečnost. V konstrukci musí být jasně dodržené bezpečné prostory. Norma určuje, kam se musí vejít dětský prst aby se nezasekl, nebo naopak kudy projít nesmí. Dále například kam se vejde malá zkušební hlava (zkušební prvek pro revizi hřiště), musí se vejít i velká hlava. Norma jasně specifikuje každý takový prostor a jednotlivé požadavky, které musí být splněny.
ČSN EN 1177
Druhá norma stanovuje požadavky na dopadové plochy. Nestačí tedy hřiště pouze umístit na trávník a myslet si, že je vše v pořádku. Trávník jako dopadová plocha postačí pouze v některých případech. Více o dopadových plochách si můžete přečíst v našem Magazínu Dopadové plochy pro veřejná dětská hřiště.
ČSN EN 16630
Poslední norma stanovuje obecné bezpečnostní požadavky pro výrobu, montáž, kontrolu a údržbu fitness vybavení pro venkovní využití, tedy pro workoutová hřiště. Jedná se o trvale instalované, volně přístupné prvky pro mládež a dospělé, nebo uživatele vyšší než 140cm.
Proč je jejich dodržení nutné
Dodržení norem není dobrovolné. Každé veřejné hřiště musí projít vstupní revizí, která ověřuje, že konstrukce odpovídá normám, dopadové plochy jsou správně provedené a hřiště je bezpečné pro provoz
Bez splnění těchto požadavků nelze hřiště legálně otevřít pro veřejnost.
Co to znamená v praxi pro obce a školy
Z pohledu investora (obec, školka, škola) je důležité vědět, že normy neřeší jen samotné prvky, ale celé hřiště jako celek. Nestačí tedy vybrat „certifikovaný“ prvek a umístit ho kamkoliv.
Je potřeba řešit správné rozmístění prvků, dostatečné bezpečnostní zóny, vhodný typ dopadové plochy a celkové provedení realizace
Právě v těchto detailech vzniká nejvíce chyb.
Nejčastější problém: podcenění návrhu
Z praxe víme, že největší problémy nevznikají u samotné výroby, ale u návrhu a realizace.
Typicky jde o nedostatečný prostor mezi prvky, špatně zvolený povrch nebo nevhodné umístění na pozemku. Výsledkem je, že hřiště neprojde revizí nebo se musí dodatečně upravovat.
Pokud tedy chcete mít hřiště od začátku v pořádku, řešte bezpečnostní normy už od začátku návrh. Předejdete tak spoustě komplikací a dodatečných úprav.